Polovodičové materiály se nazývají polovodičové, protože jejich měrný odpor (měrná vodivost) je mezi odporem (vodivostí) vodičů (kovů) a nevodičů (izolantů). Vodivost polovodičů lze velmi ovlivnit příměsemi (složením polovodiče), nebo jinými vlivy (světlo, teplo).
Materiály pro polovodiče Jako polovodičové prvky jsou téměř bezvýhradně používány buď prvky (křemík, germanium) a chemické sloučeniny (galiumarsenid, nebo indiumantimonit) které krystalizují ve stejné soustavě jako diamant.
Druhy vodivosti
- Polovodič typu N – převaha negativních nábojů (elektronů)
- Polovodič typu P – převaha pozitivních nábojů (děr – chybějící elektrony)
PN přechod Každá polovodičová součástka má PN přechod. Tento přechod má „usměrňovací schopnost“ tj. propouští elektrony pouze jedním směrem. Stejný účinek má i přechod polovodič-kov.
Přechod PN působí jako kondenzátor – závěrná vrstva má svou kapacitu
