Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jak správně pájet trafopájkou a jak si vyrobit pájecí očko

20

Často se setkávám s lidmi, kteří absolutně neumí pájet, nebo se jim to i při veškeré snaze nedaří. Asi taky nejsem přeborník na zacházení s páječkou, ale spájet k sobě dva dráty, nebo připájet součástku docela svedu. Přitom stačí dodržet pár opravdu jednoduchých pravidel a pájení se vydaří.

V textu níže někdy používám slovo cín – myslím tím samozřejmě cínovou pájku. Tedy slitinu cínu a jiných kovů (většinou olovo, případně stříbro a jiné).

Zde budu řešit pouze pájení s trafopájku a pájení bez nějakých větších specialit. Některé části článku platí i pro pájení mikropájkou. Úplný základ je mít správné vybavení. Jediné vybavení je v podstatě páječka s vhodným očkem, pájka (cín), tavidlo a čistý povrch na pájení. Dobré je mít ještě jemný ocelový kartáč na očištění očka a místo obyčejné kalafuny lze použít nějaké speciální tavidlo. To je nezbytné při pájení třeba na hliník, nebo poniklovaný povrch. Zbytek tavidla je dobré po dokončení pájení umýt např. lihem, nebo speciálním čističem na DPS.

Protože je trafopájka vlastně transformátor a pájecí očko funguje jako jeden závit transformátoru, je nutné dávat pozor při pájení součástek citlivých na elektrické výboje. V součástce by se mohlo při zapnutí a vypnutí pájky naindukovat napětí a zničit ji (viz grafy na konci článku). Při pájení elektroniky je dobré pájku zapínat a vypínat mimo pájený spoj. I když jsou moderní součástky poměrně odolné, je nejlepší se tomuto úplně vyhnout.

Trafopájku je tedy vhodné používat pouze na „hrubší“ pájení – pájení vodičů, oček apod. Při pájení na desky plošných spojů, a podobné používám výhradně mikropájku.

Pájka (páječka)

Jó, za komára, to byly pořádný pájky. Ne ty dnešní čínský mrdky. Vůbec nechápu proč moderní trafopájky mají vývody na pájecí očko umístěné nad sebou. Všichni které znám na to nadávají. Kdo natrefí na poctivou starou pájku má kliku. Jediná nevýhoda je chabé osvětlení pomocí žárovičky, ale u nových pájek to není lepší. Zručnější kutil si žárovku upgraduje na LED osvětlení (článek snad časem přidám). Pájky se vyrábí o výkonu od 75 W po 125 W. Nejuniverzálnější a mnou nejoblíbenější je 100W pájka ETP2. Příliš nízký výkon zdržuje, příliš velký výkon způsobuje přepalování cínu a zbytečné tavení izolace – samozřejmě záleží na zručnosti (125W pájka je na běžné pájení opravdu moc). Dnes bych doporučoval kupovat pájky typ ETP4, 5 a 6. Ideálně by pájka měla mít rovnou stranu, aby se na stole nepřevalovala.

100W a 125W pájka
Starší, šedá 100W pájka je hranatější a stabilnější

Trafo-pájka funguje tak, jak název napovídá, na principu transformace. Vlastně se nejedná o nic jiného, než o transformátor ze síťového napětí na nízké napětí o hodnotě pouze několika voltů, ale s velkým výstupním proudem. Odebíraný proud ze sítě je při 230 V a cca 0,5 A, ale proud sekundárního vinutí může být okolo 100 A při napětí pod 1 V. Tento vysoký proud způsobuje zahřívání nejslabší části obvodu a tou je právě pájecí očko. Důležité je tedy spolehlivé přichycení pájecího očka.  Šedá pájka má pouze šroubky. Lepší je připevnění očka přes plíšek, jako je vidět na oranžové pájce. Nedochází tak při dotahování očka k jeho deformaci. I malý přechodový odpor se velmi nepříznivě projeví na zahřívání očka. Páječka potom topí na přechodu trafopájka-očko – tedy tam, kde nechceme. Dochází k nekvalitnímu pájení, přehřívání transformátoru apod. Zde se poprvé hodí na začátku zmiňovaný ocelový kartáč. Při výměně očka je nutné páječku vždy očistit!

 

Je nezbytné, aby byl konec pájky pečlivě očištěn

Pájecí očko

Jedna z absolutně nejdůležitějších částí při pájení. Špatné očko = špatné pájení. Toto pravidlo platí téměř bez výjimky. Dnes se dají koupit spousty různých „nesmrtelných“ oček z různých materiálů. Jejich výhoda je, že mají většinou „špičatější“ hrot, než obyčejný měděný drát. Ale pokud je potřeba prohřát nějaký větší spoj, zas taková výhoda to není. Jak jsem psal výše, na „jemné pájení“ mám mikropájku. Na trafopájce mám nejradši očko z obyčejného měděného drátu o průřezu 1,5 mm2. Sice není nesmrtelné, ale nic nebrání si udělat několik oček do zásoby a cena je „nula, nula, nic“. Pokud použijeme 10 cm drátu, tak cena vyjde asi na 40 haléřů a půl minuty času.

Kromě správného přichycení k pájce je nutné dodržet ještě dvě věci – správný tvar očka a správný povrch očka. Tvar je čistě subjektivní a ne každému se musí s konkrétně tvarovaným očkem pájet dobře. Já používám tvar očka, jako je vyfocený níže. Tento tvar má výhodu, že v sobě dokáže udržet poměrně velké množství cínu, má velkou styčnou plochu (pokud je potřeba) a při vypnutí pájky dokáže nasát přebytečné množství cínu zpět. Při výrobě očka je akorát nutné udělat alespoň minimální mezeru, kam se cín může vlivem kapilárních sil nasát. Konec očka je možné kleštěmi zmáčknout aby byl plošší – vytvoří se tím větší teplosměnná plocha.

Mnou používaný tvar očka. Všimněte si pocínování. Toto očko je již opotřebované a zdeformované. Uprostřed mezi dráty je mezera.
Často používaný tvar očka – všimněte si přichycení očka. Toto je lepší, než pouze šroubem.
U tohoto očka je pocínován pouze konec. Zbytek je používáním zoxidovaný – tam cín už nechytne.

Tak jako je důležité mít správně natvarované očko, je nutné, aby mělo správný povrch. Můžeme zkusit „pájet“ ocelovým drátem, ale nebude stát za nic. U očka je nutné, aby byl jeho povrch smáčivý pájkou. Toho lze docílit velmi jednoduchým pravidlem. S prvním zahřátím očka je nutné očko ponořit do tavidla (kalafuny) a jeho aktivní povrch pocínovat. Zamezí se tím tvorbě oxidů mědi, na které už nikdy pořádně cín nechytne. Toto snad nikdo, koho znám nedělá a taky to podle toho vypadá.

1 – Ustřihnout dostatečně dlouhý drát
2 – V půlce ohnout pomocí kleští
3 – Kleštěmi ohyb zmáčknout tak, aby se obě části očka dotýkaly pouze nepatrně
4 – Za zúžením rozšířit
5 – …a ohnout tak, aby konce přesně padly do pájky
6 – Konec pájky očistit jemným ocelovým kartáčem
7 – Upnout očko a dotáhnout
8 – Ještě nezahřáté očko vložit do kalafuny
9 – Krátce zapnout pájku a nanést vrstvu kalafuny
10 – Ihned pocínovat z obou stran
11 – Na pocínovaném očku drží cín v drážce
12 – Při zahřátí dojde k přemístění cínu na hrot očka
13 – Cín drží na špičce očka. Po vypnutí se přebytečný cín nasaje zpět (viz krok 11). Než jsem to vyfotil už se cín trochu přepálil.

Cín (pájka) & tavidlo (kalafuna, pájecí pasty a spol.)

Aby se dalo pájet, je nutné pájený spoj něčím spojit. Na trhu je velké množství různých cínových pájek (cínů) ať již klasických s obsahem olova, RoHS* s obsahem stříbra, mědi, kobaltu (RoHS?) a kdoví s čím ještě. Pokud nejste vyloženě nuceni používat bezolovnatou pájku, nepoužívejte ji. Když pomineme ekologii, tak má klasická olovnatá pájka výhodu ve větší elastičnosti spoje = pájka se stříbrem má tendenci praskat. Já myslím, že používám obyčejný trubičkový cín Sn60Pb40 (obsahuje 60% cínu, zbytek olovo) o průměru 1 mm. Pokud  používáte trubičkový cín (je dnes vůbec možné koupit něco jiného?) razantně se vyhnete používání dodatečného tavidla, protože již obsažené tavidlo zvyšuje smáčivost pájených povrchů (rozpouští nepájitelné oxidy).

Trubičkový cín má však při pájení, zvláště trafopájkou jednu obrovskou nevýhodu. Protože má očko trafopájky poměrně vysokou teplotu může docházet k varu tavidla uvnitř trubičky a tím rozstřiku tavidla, nebo dokonce pájky = při pájení to prská, tavidlo se nedostane tam, kam má. To lze jednoduše pozorovat ať už při samotném pájení, kdy na ruce přistávají kapičky tavidla, nebo na stole kde se pájelo je spousta kapiček zatuhlého tavidla. Na omezení prskání existuje jednoduché, avšak špatně dostupné řešení – cín podélně rozříznout, nebo proděravět. U cínu, který má průměr třeba 0,5 mm se to ručně snad provést ani nedá. Ale jinak to lze provést např. ostrým lámacím nožem, nebo žiletkou a umístěním cínu do drážky ve tvaru „V“. Průmyslově se samozřejmě vyrábí zařízení, většinou kombinované s podavačem. Pájení s proříznutým cínem jde daleko lépe, protože se tavidlo rozleje přímo do pájeného místa. Na videu níže můžete vidět vliv proříznutého cínu na pájení.

Jako tavidlo lze použít obyčejnou kalafunu, nebo nepřeberné množství chemických tavidel. Pokud to není nutné, tak se snažím přidaným tavidlům vyhnout. Spoje není potřeba dodatečně čistit – některá tavidla jsou velmi agresivní. Ale třeba na poniklovaný (např. u akumulátorů), nebo hliníkový povrch se bez speciálního tavidla nedá pájet. Na pájení takovýchto povrchů doporučuji Supersolder-flux. Pokud to seženete, tak budete koukat. S tímto lze pájet snad opravdu na všechno.
Obyčejnou kalafunu lze koupit v kalíšcích, nebo v roztoku s lihem. Kalafuna je však křehká a pokud ji máte v brašně a někde s ní prásknete do rohu, může se kalafuna rozbít a vydrolit se do brašny. Na to existuje jeden velice jednoduchý trik – drcenou kalafunu umístěte do vhodného (plechového) kalíšku, promíchejte s trochou lihu (pouze navlhčit) a mírně nahřejte třeba na plotně, nebo na radiátoru. Povrch kalafuny můžete „zatáhnout“ třeba plynovým hořáčkem. Nechte několik dnů odpočinout. Kalafuna bude mít konzistenci velmi tuhého medu. Stále to je „pevná“ kalafuna, ale nedrolí se a dlouho (roky) nebude. Maximálně se odloupne povrch vysušený pájkou při používání.

Nadrcenou kalafunu nasypeme do vhodného kalíšku
Navlhčíme lihem – ale jen tolik, aby nebyla všechna kalafuna mokrá. Můžeme promíchat.
Kalafunu můžeme nechat na radiátoru, nebo povrch ohřát plynovým hořáčkem, aby se zatáhl. Nepřepálit!

*RoHS – Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.

Jak správně pájet?

Po správné přípravě je pak pájení hračka. Samozřejmě, že i zde je nutné dodržet několik základních pravidel. Pájený povrch je nutné mít zbavený nečistot. V případě pájení hůře pájitelných spojů je nutné použít větší množství tavidla, ať už obyčejné kalafuny, nebo speciální pájecí kapalinu, gel apod. Protože má pájecí očko vysokou teplotu je nutné se vyhnout dlouhému přepalování cínu.

Čtyři pájené spoje. 1 – spoj OK. 2 – Cín není nanesen na celé ploše. 3 – Spoj je přehřátý (cín je na povrchu hrubý). 4 – Spoj je přehřátý (deska je pájením poškozena)

Pájet lze v podstatě dvojím způsobem. A to tak, že si cín dáme na očko a poté na pájený spoj, nebo rozžhavené očko přiložíme k pájenému spoji a postupně přidáváme cín (toto je stejný způsob jako u mikropájky). Každý způsob se hodí na něco jiného. Ten druhý je častý u pájení kabelových oček, nebo pocínovávání vodiče. Pokud máte v plánu spojovat pájením např. dva vodiče je dobré je buď proplést a pak pocínovat (tak, aby už před pájením držely u sebe), nebo každý pocínovat zvlášť a poté jenom spojit. Omezí se tím množství tepla vneseného do spoje. Pocínované části se lépe prohřívají.

Pájení s přidáním cínu na očko:

  • Zapneme pájku a na očko naneseme malé množství cínu. Vypneme pájku, aby se cín nepřepaloval.
  • Očko položíme na kalafunu a krátce zapneme. Na očko se nanese souvislá vrstva kalafuny. Kalafunu je nutné nanášet až poté, co je na očku cín.
  • V případě, že spoj jde pájet hůř, naneseme pájecí kapalinu, nebo gel přímo na pájené plochy.
  • Přiložíme očko na pájený spoj (pozor na poškození součástek citlivých na elektrický výboj) a zapneme pájku.
  • Po zahřátí spoje by měl cín vlivem kapilárních sil sám stéct na pájený spoj.
  • Ten ještě chvilku zahříváme, aby se spoj dostatečně prohřál a spojil (nepřepalovat!).
  • Vypneme pájku. Přebytečný cín je nasát zpět do očka.
 
Pájení s přidáním cínu do místa pájeného spoje:
  • Přiložíme pájku na pájenou část.
  • Zapneme pájku a přidáváme cín nejdříve na pájecí očko.
  • Poté, co se cín na očku roztaví a spojí se s částí pájené plochy (třeba s očkem) přidáváme cín na místo, kde ho potřebujeme.
  • Pokud pocínováváte vodič, je dobré ho chvíli ohřívat shora, ale i zespoda. Přitom přímo na vodič přidáváme cín.
  • Spájené části můžeme omýt lihem, nebo jiným čističem – je důležité odstranit agresivní tavidla.

Výstupní napětí pájky

Na trafopájce ETP II (šedá pájka na obrázcích výše), na pájecím očku jsem změřil napětí osciloskopem. Lze vidět, že napětí je necelý jeden volt. Napětí naprázdno (bez připojeného očka) dosahuje maximálně cca 580 mV. Napětí s očkem dosahuje maximálně 163 mV. Někdy však při zapnutí pájky dojde v napěťové špičce. Velikost špičky se liší a dosahuje až k napětí naprázdno. U jiných pájek může být napětí samozřejmě jiné, takže jde pouze o orientační měření. Navíc je měřeno pouze přímo na očku – ne napětí na očku vůči zemi.
Protože je pájka spotřebič II třídy, nemá přiveden PE vodič. Ale jsou známy případy, kdy se očko pájky přes kondenzátor uzemní. Já toto na své pájce nemám, protože na pájení elektroniky používám výhradně mikropájku.

Napětí na výstupu pájky naprázdno
Napětí na výstupu pájky s pájecím očkem (drát o průřezu 1,5 mm2)
Napěťová špička 321 mV na pájecím očku

  1. Tad Tad

    Hi,

    Could somebody please tell me what is the exact voltage of secondary of soldering gun ETP II (100 VA) ?

  2. Peťan: I have never measured voltage, but current is around 100 Amps. Then voltage could be around 1 V. Of course it depends on soldering gun and soldering tip (cross section and length). I’ll measure voltage and current in few days. It could be interesting to see that in oscilloscope.
  3. Tad Tad

    [1] Tad:
    Thank you very much. What type of soldering gun have you got?

  4. Peťan: I used the old gray soldering gun (see above) in the past. Now I have ETP III. The gray one has a better shape. What kind of soldering guns do you have in your country?
  5. Tad Tad

    I have like the gray one you have, ETP II 100 VA.
    I am doing now its wire winding and I want to calculate the turns number for primary as accurately as possible.

  6. Peťan: As you can see in the pictures above, I measured output voltage of ETP II. There is around 0,16 V with the soldering tip and 0,57 without the soldering tip.
  7. Tad Tad

    [3] Tad: Thank you very much. That means 220*2/0.16 =2750 turns for primary.

    • Anonym Anonym

      TRP 1-55 220V 90VA prim 1200.
      TRP 2-73 220V 75W prim 1180.

  8. Ivo Ivo

    Pájím dlouho a vše dělám tak nějak intuitivně ale přesto jsem si se zájmem přečetl Váš člának a děkuji .Přiznám se , že jsem nikdy cíleně neprováděl „záběh“ pájecího očka.Možná jej po namontování pocínuji ,ale nemyslím na to ,spíše tak nějak automatiky.Zatím jsem si nezvykl na mikropáječku,snažím se o to ale stejně nakonec vytáhnu starou naši československou trafopáječku , možná nemám ten správný hrot , nevím.Poslední dobou jsem si všiml v nabídce některých internetových obchodů zajímavé pistolové mikropáječky. Po zapnutí do ní jde 25W a udržuje cca 200 stupňů a po sepnutí spínače se navýší výkon na cca 130W a tím dojde podobně jako u trafopáječky k rychlému prohřátí pájecího konce.Odezvy jsou na tuhle páječku vcelku dobré,tak si v dohledné době udělám asi radost.Nevím jestli se to smí,ale pro ilustraci jsem našel naryhlo jednu nabídku s páječkou kterou mám na mysli.Na trhu jsou dva typy , chce to pohledat a ceny od cca 140,– do 180,– kč.
    https://www.dstechnik.cz/…zd-5856.html

  9. Peťan: Tuhle pájku jsem taky zkoušel. Jako je to taková mutace mezi trafopájkou a mikropájkou. Nevýhoda je, že je nutné se k ní chovat jako k mikropájce – hrot je stále horký. To se u trafopájky nemusí řešit – sice taky nevychladne za pár sekund, ale člověk se v podstatě nespálí. Navíc u této není napájecí kabel úplně flexibilní (na rozdíl od mikropájky), takže je potřeba trochu těžší stojánek.
    Ale za ty prachy to za pokus stojí.
    • Veronika Veronika

      Tie otrasné hnusné hranaté spájkovačky ste kde zobrali? Už v roku 1982 boli celkom pekne s tvarovanou rukoväťou. Aj teraz sa dajú obdobné zohnať, namiesto žiarovky s LED, čierne, modré, oranžové – podľa výkonu. Stoja už´ž síce za prd, lebo sa rýchlo zahrejú, po hodine biednej práce ich už treba dať radšej vychladnúť. To sa mi na tej 38 ročnej stalo možno po mnoho hodinovej makačke, ale skôr ja som mala ruky zohriate od únavy, spájkovačka bola v pohode. Ti dnešné už zďaleka nie sú tak kvalitné…

      Peťan: Abych řekl pravdu, tak tvarově lepší pájka je ta hranatá šedá. Ta červená (novější) se při položení kymácí ze strany na stranu. Moderní trafopájky pak mají kolikrát i kulatou zadní stranu, nevhodně postavené hroty (pod sebou), nebo jsou poddimenzované, takže dost hřejí. Celkem dobrý je tento design. Osobně tedy více využívám pájecí stanici/mikropájku.

      • Sharkus Sharkus

        Popravdě ty hranaté jsou už moderní. Před nimi se dělaly bakeliťáky a ty byly kulaté. Jinak s tím dimenzováním – stále se dělají i dostatečně dimenzované trafopájky, akorát to nejsou zrovna ty nejlevnější z Obi. Jinak ty starší bakelitkťáky měly žárovku nahoře a ne dole a tak si člověk nestínil hrotem. Novější pájky mají zase výhodu v případném ledkovém osvětlení, či drážkách pod šrouby aby nebylo potřeba dělat očka.

      • Sharkus Sharkus

        a ještě dodatek k žárovkám, povedlo se někomu neztratit hned po rozbalení ten gumový váleček na dotahování žárovek? já ho držel v rukou dvakrát v životě – pokaždé při rozbalování pájky a to bylo také v obou případech jeho poslední známé umístění 😀

  10. Ivo Ivo

    [6] Edba: Zdravím , to video na youtube znám s tím Hakkem T12 a taky se mi páječka líbí.Mimochodem ten expert který to montuje má správné hlášky u té činnosti,ale nic proti, vše je k věci,super,prostě se to dobře poslouchá už dříve jsem mu dal palec nahoru :)Zrovna jsem si z nudy dělal nějaké pájecí očka do zásoby a tak jsem si vzpomněl na tenhle článek a zadal do „g“ vyhledávače „pocínování pájecího očka“ a světe div se , našlo mi to přesně to co jsem chtěl,tenhle bezvadný článek.Drát mám sice 1,7 , tedy o dvě desetinky silnější ale to není problém.Moje nejoblíbenější páječka TRP1–55 na původních poctivých 220V 90VA ČSN 361490. Tak tu jsem dostal od svého strýce elektrikáře už jako kluk když mi bylo snad nějakých 13–15 let.Kusy baakelitu už ji chybí ale stejně ji mám raději než novější podobnou ale už tu hranatou , taky ještě mede-in czechoslovaki­a.Takže nové očko jsem tentokrát už cíleně promáčel v kalafuně a pocínoval.No a tam tu pistolovou mikropájku jsem si zatím nekupoval , to musím při něčem aby se mi vyplatilo poštovné ale zrovna včera jsem na ni natrefil když jsem hledal DMM3900 protože muj záložní malinký multimetr jsem odrovnal a na té DMM3900 se mi líbí že má tlačítko zap/vyp a nemusí se pořád točit dokola voličem pro vypnutí.Přeji všem co nejméně studených spojů. 🙂

  11. Martin Martin

    Taky jsem si článek s chutí přečetl. Děkuju za sepsání a za tip na tavidlo. Očka si připravuju, ale cínuju je jen kousek od špičky a to rovnou trubičkovým cínem, s tím že si vystačím s tavidlem co je uvnitř. S Tím úzkým očkem co udrží cín to vypadá jako dobrý nápad. Já doteď používat to otevřenější, rpotože je pevnější, když se na něco musí zatlačit. Tahle výhoda mě nenapadla. Ohledně šroubků na uchycení očka, používám šroubky do počítače co se jimi šroubuje motherboard na distanční sloupky. Mají širší hlavu ze spodu plochou, mají shodný závit a když ho strhnu, všude jich je dost náhradních. Na očkách si pod šroubek dělám taky očko (po směru utahování, aby se nerozevíralo). Taky jsem viděl, že si někdo přidělal namísto šroubku mosazné dutinky z čokolády s těmi dvěma šroubečky. Elegantní řešení myslím, jen už nevím jak to tam měl přichycené. Možná připájené vysokou teplotou, nevím. Jo a trafopájou pájím i na motherboardech, jen zapínám a vypínám ji mimo. Zatím mi nic neumřelo.

  12. Z.Slovan Z.Slovan

    Velmi dobře napsane, takhle to delam cca 50 let, vcetne samovyroby ocek, a presne tak jak to popisujete.Velmi dobře jste popsal saci a cerpaci efekt u „dlouhého“ocka. V trafopajce mam na konce propilovane a do nich mosazi pripajene MS dutinky z „cokolady“.Regulaci teploty ocka lze provádět volbou prumeru dratu a delky ocka(delší ocko hreje méně,mensi prumer hreje méně), predrazenim vhodného odporu do primaru,zapojenim pajky za regulator napeti(pozor aby nemel stejnosměrnou slozku).Teplotu pak jde zregulovat tak, aby se cin neprepaloval.

  13. Vladimír Vladimír

    Zdravím vespolek.
    Scucávací oblast na očku si dělám cca 6 mm. Pájky to plive dost a scucává taky. Je to asi nejgeniálnější vlastnost trafopáječky. Mám jich několik, očka různá… podle použití, včetně širokého k tahání klasických DIL pouzder.
    Jeden typ pro staré páječky, se servanýma závitama. Sešoupnu opásání sekundárního vinutí, roztáhnu – jeden nahoru, jeden dolu, (ne od sebe!) a zahloubím servané díry směrem od středu tak, aby schovaly zápustnou hlavu šroubků M3. S vloženými šroubky vrátím vše zpět. Očka přitahuji matičkou s podložkou. 6elezo vydrží víc než měď a dá se kdykoliv vyměnit.
    Tu (modrou) pistolovou páječku s dvojím příkonem mám, nosím ji v servisním kufříku pro Lan servis. Pájí se celkem výjimečně, a každý gram se počítá. Je lehounká. Ale na klasickou starou pistoli nemá.
    Když jsem kdysi dělal na TV opravně v německu, chodili se na mně dívat jak na cvičenou vopici, jak mastím zvuky do televizí jednou rukou pistolí. S těma jejich, co maj očko na svislo to nejde. Nechápali. Ale cín měli špičkovej. To jsem zase čuměl já. Tak hodně štěstí při pájení.

  14. Miroslav Miroslav

    Chtěl bych přispět malým nápadem od jednoho kolegy- Rusa, který kdysi u nás v práci přišel s originálním „hrotem“ na trafopájku se slovy: “ Ty něznáješ trůbičku?“
    Seženeme si neizolovanou trubičku z mědi (je povrch pocínovaný či postříbřený, prostě lesklý ) – používá se pro krimplování konců lanek kleštěmi , aby nebyl konec lanka roztřepený při zapojování do přístrojové svorky. Tuto trubičku omotáme tenším drátem cca 3 závity a oba konce vytvarujeme pro přivedení do trafopáječky. Naneseme do vnitřku trubičky trochu cínu . Poté zahřejeme a navlékneme trubičku na čumící konec vývodu součástky prostrčený zkrz plošňák. Přitiskneme na měď plošného spoje , prohřejeme a hned vytáhneme zpět. Výsledkem je perfektní kulatý spoj na plošňáku s pocínovaným koncem drátku od součástky. Konec součástky musí být tak akorát předem zastřižený, aby šlo snadno navléknout trubičku až k mědi plošného spoje. Pájená místa vypadají velmi pěkně jako ze strojové výroby! Tak to můžete zkusit.

  15. Michal_Znojmo Michal_Znojmo

    Ahojte lidi, mám doma pájku ČSN 36 1490 typ ETP III 220v 100va Tudíž předpokládám že je 100watová? jinak je v přepichovém stavu a má ještě blombu na šroubku z výroby a je oranžová r.v.10/1986

    Jinak k tomu postup pájení s kalafunou pod obrázky pro výrobu očka je napsaáno :

    7 – Upnout očko a dotáhnout
    8 – Ještě nezahřáté očko vložit do kalafuny
    9 – Krátce zapnout pájku a nanést vrstvu kalafuny
    10 – Ihned pocínovat z obou stran
    11 – Na pocínovaném očku drží cín v drážce
    12 – Při zahřátí dojde k přemístění cínu na hrot očka
    13 – Cín drží na špičce očka. Po vypnutí se přebytečný cín nasaje zpět (viz krok 11). Než jsem to vyfotil už se cín trochu přepálil.

    Tento postup je potřeba po prvním použití očka?

    Pak je tu zmíněn postup pájení s kalfunou viz :

    Pájení s přidáním cínu na očko:

    Zapneme pájku a na očko naneseme malé množství cínu. Vypneme pájku, aby se cín nepřepaloval.
    Očko položíme na kalafunu a krátce zapneme. Na očko se nanese souvislá vrstva kalafuny. Kalafunu je nutné nanášet až poté, co je na očku cín.
    V případě, že spoj jde pájet hůř, naneseme pájecí kapalinu, nebo gel přímo na pájené plochy.
    Přiložíme očko na pájený spoj (pozor na poškození součástek citlivých na elektrický výboj) a zapneme pájku.
    Po zahřátí spoje by měl cín vlivem kapilárních sil sám stéct na pájený spoj.
    Ten ještě chvilku zahříváme, aby se spoj dostatečně prohřál a spojil (nepřepalovat!).
    Vypneme pájku. Přebytečný cín je nasát zpět do očka.

    A pak tento postup viz. :

    Pájení s přidáním cínu do místa pájeného spoje:

    Přiložíme pájku na pájenou část.
    Zapneme pájku a přidáváme cín nejdříve na pájecí očko.
    Poté, co se cín na očku roztaví a spojí se s částí pájené plochy (třeba s očkem) přidáváme cín na místo, kde ho potřebujeme.
    Pokud pocínováváte vodič je dobré ho chvíli ohřívat shora, ale i zespoda. Přitom přímo na vodič přidáváme cín.
    Spájené části můžeme omýt lihem, nebo jiným čističem – je důležité odstranit agresivní tavidla.

    No a jak pájím já, prvně zkusím pájet jen cínem, když cín se nespojí s pájecím místem, tak drátek položím na kalafunu a pajku nahřeji , kalafuna se nanese na drátek, pak dám na očko cín a nanesu na spojované drátky k sobě a spojí se to parádně, když pájím třeba sop na základní desce, nebo součástku, tak prvně zkusím jen cínem, když cín nechytne, tak nanesu na očko kalafunu a tím očkm od kalafuny nanesu na desku, součástku (prostě letovací místo) pak nanesu na očko cín a přiložím k letovanému místu je spojí se to,…
    TAK a teď otázka, dělám to špatně, nebo se takhle pájet také dá? dělám to roky rokoucí, předem děkuji za vaše názory.

    • Sharkus Sharkus

      Samozřejmě že dá. Pokud jsou deska a součástky v dobré kondici a pájí se kvalitním trubičkovým cínem dobře ošetřeným cínem (pájkou), není přídavná kalafuna prakticky potřeba. osobně třeba většinou přikládám cín ke spoji stejně jako při pájení mikropájkou (zachová si déle své vlastnosti a navíc se miniaturní kapičky tavidla z trubičkového cínu dostanou přímo na pájené místo aniž by se stihly odpařit). A pokud je potřeba více tavidla tak si nejdříve odklepnu hroz a poté naberu trošku cínu na hrot a zároveň jej ještě za tepla vkládám na kalafunu. Prostě každý to dělá tak jak mu vyhovuje. Jde jen o to nepřepálit cín a spoj.

      • Veronika Veronika

        Tto sú rady. Ako prvák na základke. Každý to dělá ako drevo, to je celé. Spájkovať poriadne a správne vie len malá hŕstka ľudí v republike.
        A ako spoznáme že nastal čas na výmenu spájkovacej „smyčky“? No proste odpľúva cín von…

  16. Veronika Veronika

    Niekto zabudol robiť očká pod skrutky a spomenúť:
    má byť použitý tvrdý medený drôt prierezu 1,5 mm2 nepocínovaný, pôvodnej dĺžky 140 mm.
    Najlepšie ťahaný za studena. Ale často stačia aj inštalačné drôty v bužirke.
    Žlto-zelený nebýva pocínovaný. Poľské sú viditeľne šmejdovejšie!
    No a prvé robíme očká pod skrutky a posledné to zohneme v polovici a vytvarujeme.
    A žiaden prach, proste čo najčírejšiu a svetlú kalafunu používame.
    Čím tmavšia, prepálenejšia, viac zohrievaná, tým horšie!
    Samozrejme že spájkované plochy, vodiče musia byť perfektne čisté a najlepšie ešte vopred
    pocínované pred vzájomným zospájkovaním.
    Na obrázku 25 je cín strašne prepálený. Ten treba dať čo najviac preč a dať čerstvý neprepálený.

    Peťan: Očka na drátu nemám na své pájce schválně – protože tam mám prolisy, do kterých rovný drát zapadne. Kalafunu používám drcenou kvůli tomu, co jsem psal v článku – nedrolí se v brašně – tmavá je kvůli tomu lihu a focení. Ideálně je používat ji co nejméně – spíše dbát na čisté pájené plochy. Potom stačí trubičkový cín. Na obrázku je cín přepálený, protože to je ukázka přepáleného cínu 🙂

  17. Tomas Tomas

    Rad bych se zeptal jak na odsavani cínu. Moc to neumím, ale zaskocilo mě, ze mi nejde cín roztavit. Na základní desce v monitoru chci vyměnit kondenzátory a nemám šanci. Vůbec si s tím nevím rady, mám mikropajku KSGER a teplota 380 stupňů a potom klasickou československou pajku 75VA. Nic. Cín nepovolí. Prý snad v těchto spojích není olovo a je potřeba tam nanest trochu cínu aby se to spojilo, nějak mi to nejde. Prosím, poradil byste mi někdo něco? Neexistuje nějaký přípravek? Chemie? Moc dekuji

    Peťan: Prohřát nějakou větší plochu bývá problém. Zvlášť, pokud je tam originální „cín“, který může mít vyšší teplotu tání – lepší je o něco zvednout teplotu. Pokud potřebuju něco odpájet, tak téměř vždy přidám vlastní „cín“, který původní „naředí“ a umožní lepší přestup tepla. Navíc je dobré použít i nějaké tavidlo (nějaké gelové), které zabrání oxidaci a přepalování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *